Role, maska

V průběhu života zastáváme mnoho různých rolí, které se často mění. Mezi tyto role patří být rodičem, partnerem, zaměstnancem, synem nebo dcerou. 

Tyto změny v chování jsou ovlivněny mezilidskými vztahy a společenskými rolemi, které v daných situacích zaujímáme. 

Většina z nás si uvědomuje, jak se naše chování mění v závislosti na tom, zda jsme v kruhu rodiny, mezi přáteli, kolegy z práce, nebo mezi cizími lidmi. S věkem se rozšiřuje spektrum rolí, které dokážeme zastávat – můžeme být svědomití zaměstnanci, rozhodní šéfové, starostliví rodiče, hraví milenci, zábavní přátelé a mnoho dalších v závislosti na situaci. Z pohledu sociální psychologie rozdělujeme role na životní (syn, dcera, otec, manžel, děd, strýc…), profesní (lékař, zdrav. sestra, učitel, nadřízený, podřízený…) či volnočasové (kamarád, vedoucí kroužku, sběratel…)

 Sebeobraz

Sebeobraz je komplexní soubor představ, které má jedinec o sobě. Zahrnuje vnímání fyzických vlastností, osobnostních charakteristik, schopností, přesvědčení a role ve společnosti. Je formován osobními zkušenostmi, sociálními interakcemi a kulturními vlivy.Sebeobraz ovlivňuje, jak se jedinec vidí, jak se hodnotí a jak se chová v různých situacích.
Je typické, že sebeobraz podléhá různě velkému zkreslení u různých jedinců. Studován je rozdíl mezi tím, jakým chci být – za koho se považuji – jaký ve skutečnosti jsem. (Univerzita H. Králové, Výkladový slovník, https://fim2.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary)  

 Seberealizace a hierarchie potřeb

Seberealizace je proces osobního růstu, kdy jedinec dosahuje svého maximálního potenciálu a plně rozvíjí své schopnosti. Je to cesta k sebepoznání, sebepřijetí a vyjádření své jedinečnosti. Seberealizace zahrnuje poznávání a rozvíjení vlastních talentů, následování osobních cílů a ambicí a život v souladu s vlastními hodnotami a přesvědčeními. Tento proces je často spojen s hlubokým osobním uspokojením a pocitem naplnění. V Maslowově pyramidě potřeb je to nejvýše stojící potřeba. Na rozdíl od ostatních potřeb nevychází z nedostatku, ale z dychtivosti po růstu a poznání.
Individuální hierarchie potřeb je významným motivačním faktorem jednání a ovlivňuje i vědomé či podvědomé kognitivní procesy. (Univerzita H. Králové, Výkladový slovník, https://fim2.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary)

 Sebehodnota

Sebehodnocení je proces, kdy jedinec posuzuje a vyhodnocuje své schopnosti, výkony a normy a očekávání, ale také vnitřními faktory, jako je osobní sebereflexe a sebekritika. 
Vnímání sebehodnoty odpovídá sebedůvěře. 

 Sebedůvěra

Sebedůvěra je důvěra vlastním schopnostem, rozhodnutím a úsudkům. Jedinec s vysokou sebedůvěrou věří, že je schopen čelit výzvám, překonávat překážky a dosahovat svých cílů. Tento pocit sebejistoty vede k odvaze vstupovat do neznámých situací a přijímat rizika, což je zásadní pro osobní rozvoj a dosahování úspěchů.

 Sebeúcta

Sebeúcta je respekt a uznání, které jedinec má k sobě samému. Zahrnuje ocenění vlastních kvalit, schopností a přijetí vlastních omezení. Sebeúcta je základem pro zdravý vztah se sebou samým a je nezbytná pro psychickou pohodu. Odráží se v tom, jak jedinec přistupuje k vlastním potřebám, hranicím a aspiracím. Osoba s vysokou sebeúctou si je vědoma své
vnitřní hodnoty a zachází se sebou s láskou a respektem. Má klíčový význam pro vyvážený emocionální život, neboť pomáhá čelit negativním vnějším vlivům a posiluje vnitřní odolnost.

 Sebevědomí

Sebevědomí je míra, jak velkou hodnotu a důležitost přikládá jedinec sám sobě. Vyjadřuje sebeakceptaci a pocit vnitřní hodnoty. Jedinci s vysokým sebevědomím jsou obvykle odvážnější ve svých rozhodnutích, méně ovlivnění vnější kritikou a mají pozitivní pohled na své schopnosti a vlastnosti. Sebevědomí je klíčové pro osobní štěstí a úspěch.

Abychom se mohli dopracovat ke šťastnějšímu a plnějšímu životu, měli bychom dle psychologa Abrahama Harolda Maslowa:

• vyhledávat nové zkušenosti  a zkusit dělat věci jinak, než jsme byli zvyklí 
• zkusit riskovat 
• věnovat pozornost vlastním pocitům
• nepřijímat slepě stanoviska od druhých aniž by je člověk zhodnotil sám
• při jednání s druhými se vyvarovat předstírání
• vždy vyjadřovat svůj názor, i když je jiný než mají ostatní lidé
• neschovávat se za ostatní, nést odpovědnost za sebe
• usilovně pracovat na všem, co děláte
• mít kladný přístup ke všem lidem, se kterými se setkáváte
• umět se naučit naslouchat druhým lidem, i když se jejich názory a postoje liší od našich

Všechny tyto pojmy se vzájemně ovlivňují. Bez sebevědomí nemá jedinec sebedůvěru ani sebeúctu a bez správné míry sebevědomí není schopen ani relevantního sebehodnocení. 
Seberealizace je základním kamenem pro zdravé sebevědomí.

 Jádrové přesvědčení

Jádrové přesvědčení je hluboce zakořeněná myšlenka nebo přesvědčení o sobě, ostatních lidech nebo světě, která ovlivňuje, jak člověk vnímá a interpretuje své zkušenosti a reaguje na různé situace. Tato přesvědčení se obvykle formují v raném věku a mohou být výsledkem výchovy, osobních zkušeností a sociálního prostředí. 

Jádrové přesvědčení může být pozitivní (např. „Jsem schopný“ nebo „Svět je přátelské místo“), nebo negativní (např. „Nejsem dost dobrý“ nebo „Svět je nebezpečný“). Negativní jádrové přesvědčení může vést k nízkému sebevědomí, úzkosti, depresi a dalším psychologickým problémům. 

Tato přesvědčení jsou často nevědomá a automatická, což znamená, že si jich lidé nemusí být plně vědomi. Jsou však velmi silná a mohou být odolná vůči změně. Práce na identifikaci a změně negativních jádrových přesvědčení je častou součástí
koučinkové praxe. 

Cílem koučinku je formovat pozitivní jádrová přesvědčení. Příklady: „„Abych byl šťastný, musím být úspěšný ve všem, s čím se setkám!“ – „Abych byl šťastný, musím být uznáván vždy všemi lidmi!“ – „Nemohu žít bez lásky!“ – „Pokud se mnou někdo nesouhlasí, znamená to, že mě nemá rád!“ – „Měl bych být vždy schopen všechno zvládnout sám!“ – „Všichni mi musí stále pomáhat!“ – „Nikomu se nedá věřit!“ – „Všichni mě musí stále poslouchat!““ (Pavel Rataj, Jádrová přesvědčení, dostupné z: https://pavelrataj.cz/kafarna-2/kafarna-texty/jadrove-presvedceni/) 

 Nízké sebevědomí

Nízké sebevědomí často pramení z negativního vnímání vlastní osoby, které se může jevit jako objektivní realita. Základy tohoto vnímání jsou položeny již v raném dětství a ovlivněny zkušenostmi, událostmi a životními podmínkami, které formují naše pohledy na sebe sama. 

Příklady takových formujících zkušeností zahrnují pocity odmítnutí, zanedbání, zneužívání,
kritiku, trestání, nedostatek pozornosti a lásky, nebo pocit vyloučení.

Tyto zkušenosti vedou k vytvoření právě jádrových schémat, jako jsou myšlenky ‚jsem špatný‘, ‚jsem bezcenný‘, ‚jsem hloupý‘, ‚nejsi dost dobrý‘. Tyto vnitřní přesvědčení pak ovlivňují naše životní strategie a chování, protože vycházíme z předpokladu, že jsou pravdivá.

Je nezbytné zamyslet se nad vlastním jádrovým schématem a pochopit, že vzniklo na základě subjektivního názoru lidí z našeho okolí, a ne na základě faktů. 

Tyto názory mohou být zkreslené, protože vznikly v době, kdy naše dětská mysl neměla dostatek zkušeností a schopností adekvátně vyhodnotit, že se jedná jen o subjektivní pohled jiné osoby.

 
Nízké sebevědomí se může projevovat různými způsoby. Často je to viditelné na první pohled z řeči jeho těla i ze způsobu, jakým mluví. Takovýto člověk se neodváží říct svůj vlastní názor, často ho vlastně ani nemá. Potlačuje sám sebe, své potřeby, protože jejich naplnění by znamenalo asertivnější chování a riskoval by tak vznik konfliktu, k jehož
zvládání mu ale chybí zkušenosti či kompetence. (Kotrušová, Nízké sebevědomí, 2023, dostupné z https://www.psychoterapie-kotrusova.cz/) 

Dalšími projevy jsou nadměrná přizpůsobivost, strach z kritiky, maskování opačným chováním, setrvávání v problémových, až toxických vztazích, potíže s určováním si svých vlastních hranic.